OBSAH:

1. ČASŤ

NĚCO ZA NĚCO

     Stále jsme hráli tak jednou až dvakrát měsíčně, někdy ani to ne, a byly s tím čím dál větší problémy. Nepovolených nebo na poslední chvíli zrušených koncertů přibývalo. Jeden z největších průšvihů, i když ne pro celou kapelu, spíš jen pro mě a dalšího nešťastníka, byl koncert na Hladnovských kolejích v Ostravě, kde jsem tehdy bydlel. Buď to bylo na podzim 84 nebo brzy na jaře 85, to už si nevzpomenu.
     Koncert jsem pořádal v podstatě sám, pod hlavičkou V-klubu, jehož jsem se stal na několik prchavých akomžiků členem. Kvůli zapůjčení aparatury jsem pozval neškodnou ostravskou novovlnnou partu SBF, jakýsi odvar z B-52´s (další absurdní pikanterie - s šéfem SBF tehdy chodila moje budoucí drahá polovička). Zúčastnil se i hardrockový soubor kamaráda Pavla Pohořelského z Nového Jičína, naše grupa a průser největší - skupina šílenců z Přerova - Stará dobrá ruční práce. Do klubu o kapacitě zhruba sto lidí se nacpalo kolem dvě stě padesáti, z čehož nejmíň třetina byli ostravské máničky, androši, chartisti a jiná "škodlivá zvěř", Přítomní byli i tajní, jak jinak. Ostatní pořadatelé, tzv. klubáci, nejdříc omdlévali při pohledu na sběř, která kolem nich procházela do klibu, ale jakmile se začalo hrát, spiklenecká atmosféra a odér nezávazné protistátnosti jim rozjasnil líc. Při sloganech Staré dobré byli všichni naprosto odvázaní a váleli se po zemi smíchy. Zpěvák si dělal prdel ze všeho a evidentně mu bylo jedno, jestli za ty svoje "jedy" skončí v base nebo ne. Zábrany si nekladl žádné. Zvlášť mu v žaludku ležel OK Band, svazácká novovlnová kapela, která dělala dost podivných věcí, aby se udržala "na výsluní". Jedním z hitů OK Bandu byla píseň s ne zcela logickým textem Nemůžu psát texty. Klubem se pak nesly hysterické výkřiky zpěváka Ruční práce:
- "Víš přece, že nemůžu psát texty, zvlášť když jedu Vlakem družby do Sovětského svazu!!!"
Byl to dobrý bugr, ze kterého jsem ovšem jako hlavní pořadatel nic neměl, protože jsem musel furt někomu něco vysvětlovat, zařizovat, shánět a domlouvat. Když o půl jedenácté v noci odjelo auto s aparaturou SBF, šel jsem spát únavou úplně našrot. Druhý den byla koncertu plná škola i koleje, kdekdo mi klepal po ramenou a najednou se ke mně hlásili i nafoukanci z vyšších ročníků. Opravdické finále minifestiválku však mělo teprve přijít.
     Koncert byl pro ostravské estébáky příliš nestravitelným soustem, aby ho nechali proběhnout bez povšimnutí. V soudružské spolupráci s vedením fakulty roztočili slušný kolotoč výslechů, předvolánek a šikanování. Vedoucí V-klubu dostal podmíněný vyhazov. Byl to nějaký slušný paťák, který měl jedinou touhu - dorazit školu. Čekal jsem s ním jednou v předpokoji u děkana a bylo mi blbě z toho, že jsem ho do celého průšvihu zatáhl. Ostatní pořadatelé museli všichni naběhnout k výslechu a přestože byli koncertem nadšeni, posrali se jeden vedle druhého. Ve svých výpovědích uvedli, že jsem naváděl hudební skupiny i diváky k protistátným výkřikům, hanobícím SSSR a spřátelené země,a podobné pitomosti. Zvlášť se snažil jeden budoucí soudruh učitel, mimochodem taky z Valmezu, který uvedl: "Chtěli jsme koncert Staré dobré ruční práce přerušit, ale Fiala nám to zakázal s tím, že jde o dobrou skupinu. Nemohli jsme nic dělat." Jasně, že nemohli, když celou dobu řádili, tleskáli a smáli se. Bylo jim jich spíš líto, asi jim taky nebylo dobře z toho, co na fizlárně podepsali.
     Dvakrát jsem kvůli tomu koncertu strávil celé odpoledne na výslechu a pořád jsem opakoval: "Nepamatuju se," "toho neznám," "všechno jsem domluvil sám" (což byla náhodou pravda.) Po druhém výslechu se asi měsíc nic nedělo a já doufal, že snad "usnulo". Tehdy jsem už do školy moc nechodil, přemýšlel jsem, co budu dělat, co vůbec chci a tak. A věděl jsem, že škola je omyl, jenom jsem si netroufl sám se na ní vykašlat. Přesto jsem se jednoho rána zvetil a vyrazil na přednášku z fyzikální chemie, abych měl aspoň jednu tečku za přítomnost a nepřipadal si jako úplný lempl. Uprostřed přednášky někdo zaklepal a ozvalo se: "Fialo! Máte návštěvu. Vezměte si věci a běžte." Když jsem procházel kolem profesora, pozorně si mě prohlédl. Za dveřma stáli "mí" dva tajní - měli domeček hned naproti, tak si mě vyzvedli. Vzteky jsem neviděl.
- "Dobrý den, pane Fiala. Potřebovali bychom, abyste nám něco vysvětlil. Mohl byste jít na chvilku k nám?"
Na oddělení jsem se posadil na židli, přišla zapisovatelka, ti dva si sedli a zapílili, načež jsem jim řek: "Jestli se mě chcete na něco zeptat, tak vám stejně nic neřeknu, ani kolik ukazují támlety hodiny." (Tuto větu jsem si vypůjčil od Phila Marlowa, děkuju.) Třásl se mi hlas, ale nějak jsem to ze sebe vysoukal a ulevilo se mi. Už mám od nich pokoj!
- "No podívejme," vyskočil ten "zlý". "To se ještě uvidí, jestli se spolu budeme bavit nebo ne. Jdu pro Oldu." A odešel. Ten druhý zůstal sedět v místnosti a bezostyšně na mě čuměl. Zapisovatelka seděla zády ke mně a ani se nepohnula.
     Myslel jsem si, že Olda bude nějaká mlátička nebo tak něco, byl to ale zřejmě jejich nadřízený. Tlusté, zarudlé prasátko nacpané v klasicky odporném konfekčním obleku. Naklonil se ke mně přes stůl a s drtivou ironií spustil: "Tak pan student se snámi bude bavit, co?" Mlčel jsem
- "Pan student si zřejmě myslí, že si bude dělat, co chce a okrádat nás o čas, co?!"
- "No tak, jak chcete, pane studente, jak chcete. To víte, že budeme informovat soudruha děkana o vašem chování a uvidíme, jestli vám to bude ještě jedno, až on z toho vyvodí své závěry."
- "Tak můžete jít, pane studente. Běžte, běžte!"
     Venku drobně pršelo, do školy se mi nechtělo. Šel jsem na nádraží a jel domů.
     Celou aférku uzavřeli tři věci: Z VŠB vyrazili Frantu Hrubého. Měl smůlu, že vzal záskok za bubeníka Staré dobré ruční práce, který si zlomil ruku. Octnul se tak v centru pozornosti a jako student jedné z nejprokádrovanějších vysokých škol neměl šanci. Chodil trochu s jednou ze sekretářek z rektorátu a tak věděl o všech schůzích, kde se jeho "případ" projednával. Estébáci se divili, jak je to možné, že takové osoby vůbec ještě studují na vysoké škole, za peníze pracujícího lidu. Rektor jim slíbil tuto křivdu ihned napravit.
     Já jsem nedostal jakýsi banální zápočet a vyletěl jsem taky - to ale hodně předbíhám. Asi po půl roce, to už jsem hákoval jako skladník v Potravinách ve Valmezu, jsem dostal předvolání na Městskou správu SNB v Ostravě, kam jsem přijel (jináč pokuta 200,-) a kde mi jakési uniformované péro sdělilo, že jsem obdržel "důtku náčelníka MS SNB v Ostravě za hrubé porušení socialistického soužití". Hlavu jsem si z toho nedělal, u lopaty už jsem nebyl, ale nedalo mi to, abych se nezeptal: "A za co jsem to dostal, soudruhu inspektore?" A uslyšel jsem odpověď: "Však vy dobře víte za co!" Véděl jsem. Za to.