OBSAH:

1. ČASŤ

KRÁTKÝ PŘÍBĚH NE ZCELA BĚŽNÉHO ELEKTRICKÉHO SPOTŘEBIČE
(Napísal Martin Knor)

     Po megaúspěchu Slepého střeva jsme na plac nastoupili my, Korozáci. Hynek Hulík, saxofonista SS, mi ještě na podiu, když se balili nástroje, povídá: "Člověče, když se dotkneš toho mikrofonu, nějak to brní." Začali jsme hrát a při prvním kontaktu s mikrofonem jsem zjistil, že skutečně není něco v pořádku. Zajiskřilo se mi před očima a na následující chvíle si nepamatuju. Z hlediště to prý vypadalo, že jsem pozpátku odešel do zákulisí přeptat se, jak jse život. V průběhu vystoupení se mi to stalo ještě dvakrát, nicméně koncert jsme nepřerušili. Z toho je vidět, jak tvrdí rockeři jsme tenkrát byly. Když jsem slezl z pódia a začal zvýšeným hlasem upozorňovat na technické nedostatky aparatury, zvukář to ověřil a s úsměvem mi sdělil, že na kostře bylo 220 V, "ale už je to dobré!"
     Hynek, který cítil brnění, nebyl na rozdíl odo mě uzemněn. Pokud jsem tedy zpíval a dotýkal se strun, uzemněných kvůli odstranění brumu ze snímačú, uzavřel jsem elektrický okruh a fzngoval jako běžný elektrický spotřebič. Nikomu nedoporučuju jít v mích šlépějích. Jediným kladem bylo uznání od Slepáků "za pohyb na jevišti". (Petr Fiala: Skutečně jsem už nikdy potom neviděl nikoho tak rychle běhat dozadu. Jakoby by byl Martin na neviditelném lanu, které ho vždy prudce strhlo dozadu, až za bicí, někam do zákulisí. Než jsem se dověděl, o co šlo, přemýšlel jsem, jak se to mohl Martin, který vždy stál na jěvišti téměř bez hnutí, naučit. Třikrát sláva zvukařům!)