OBSAH:

1. ČASŤ

SLYŠTE I DRUHOU STRANU
(Napísal Karel Mikuš)

     V roce 1982 jsem přišel na gympl ve Velmezu, ale dobrým studentem jsem se bohužel nikdy nestal. Brzy jsem začal inklinovat spíše k lehce dobrodružnému životu, jaký vedli mí starší spolužáci. Ti se tenkrát scházeli u Fialů v altánku na zahradě, snažili se "tvořit", ale nikdo z nich nevěděl, jak se hraje na bicí. Asi proto se mě zeptali, jestli bych to s nimi nezkusil a já s radosti přijal. Ne, že bych uměl hrát o moc víc než oni, ale měl jsem měsíc předtím ve sklepě půjčenou bicí soupravu, navíc jsem na ZDŠ zpíval ve školním sboru a již v materské škole jsem deptal soudružky učitelky hrou na tamburínu. To bylo skoro vzdělání! A když kluci zjistili, že udržím rytmus přes 320 minut (což byla minimální doba pro rozvinutí jejich improvizací) ve víceméně stejné rychlosti, byl jsem přijat. Nějakou dobu jsme zkoušeli na půjčenou školní (příšernou) aparaturu v aule gymnázia, kde se nesmělo kouřit, pít jabčák a dělat binec po sedmé večer. Vrátili jsme se raději do azylu zahradní chatky.
     Ve svých 14 letech jsem byl ohromený drzostí a názory starších kamarádů a ještě dlouho jsem nevěděl, o co jde. Leccos jsem začal chápat při probléme, které se vynořili po prvních odehraných koncertech. K tomu se přidával i můj osobní boj o to, abych ve škole dosáhl další účinkování a kapelou. Většinou jsem nerovný boj prohrál a Petr Fiala byl nucen navštěvovať moje rodiče a ukecávat je, abych mohl dál hrát, žehlit různé pozdní příjezdy a přesvědčovat je, že ve škole všechno doženu. Díky Petrově dobré pověsti absolventa gymnázia a studenta vysoké školy se to vždy podařilo. (Petr Fiala: Nejstrašnejší byla cesta lesem z Valmezu na přehradu Bystričku, kam musel Karel odjet na chatu, aby nemohl jet o víkendu hrát s námi, tuším, že do Brna. Šel jsem za tmy, poprchávalo a Pŕipadal jsem si jako debil. Na chatě jsem tak dlouho zpracovával Karlova otce, až změkl a Karla do Brna pustil. Byla to fuška, a vždycky jsem vědel, že to není naposled. Když se Karel dostal do věku, když už se tato problémy s rodiči neřeší, přišel na řadu Lukáš se svou úzkostlivou maminkou a s naprosto stejnými problémy ve škole a s tzv. životosprávou.)