OBSAH:

2. ČASŤ

LÉPE SVOBODNĚJI A VLHČEJI
(Napísal Jiří Prokš)

     Časem jsme v Havířově získali prostory v zámečku. Bylo tam lépe, svobodněji a vlhčeji. Bylo tam tak dobře, že nás tam jednou kdosi zvenčí zamkl a dveře zajistil šroubovákem.
     Kulturně politické vydavatelství Havířováků a Velmezáků mělo na zámečku svůj domov. Zámeček se po únoru 48 ocitl za plotem zemědělského družstva a v jeho těsné blízkosti našly svůj domov traktory, sklízecí stroje, prasata a slepice. Všichni společně sloužili pracujícímu lidu.
     Nejprve jsme vydali Slepé střevo, druhým počinem byla kazeta Happyend...! Některé ze zvukových úprav těchto nahrávek se již děli na zámečku, a kluci Valmezáci se jej zřejmě tolik zamilovali, že tady pak pravidelně velmi nepravidelně zajížděli o víkendech. Vše začal Fili, se kterým jsme ve spolupráci se zpěvačkou Danou Kalous natočili dvě písničky - V tísni a Prázdniny. Jen tak, od boku, během sychravé podzimní neděle. Uvědomili jsme si, že stačí vymyslet a nahrát dalších asi deset až patnáct písní, a nová kazeta s hrdým označením Rytmická mladost bude na světě. Já s Kalousem jsme hráli v punkovém Radegastu, Fili v Happyendu, ale to nám ve spoluprací nebránilo. S Filim nejčastěji prijížděl Marťan Knor, ale i ostatní zchmuření členové Happyendu - Bertík a Čeči. Z havířovských muzikantů se zúčastnili ještě Afoň Afanasjev v roli bubeníka (ač hrál v Radegastu na kytaru), a Eskimo natočil svou píseň On cíti se sám. Zjevoval se i Karkula, který kromě své optimistické písně Až umřu zhudebnil dva Gellnerovy texty.
     Nedílnou součástkou našeho snažení byl tvor zvukařský, Dan Václavek. Babička s dědečkem mu do zámečku nosili v kastrůlku oběd, neboť Dan byl příliš mlád, a nedokázal se ještě živit pouze tatrankami a pivem. Trávil s námi celé noci při marných pokusech zahrát nějakou píseň bez chyby. Přestože jsme vždy natáčeli pouze na dva obyčejné kazeťáky, zvuk se nám zdál neobyčejný a Dan se jen usmíval
     Po diagonále vpravo nahoře nad zkušebnou bydleli Sýkorovi. Měli dva zvláštní kluky, zrzky, Dana a Luďka. Protože byli zvláštní, byli umístněni do zvláštní školy. Dan zrzavý byl typ přemýšlivější. V létě trávil celé hodiny ve vaně s ledovou vodou, která stála na Sýkorovic zahrádce s kedlubnama. Chladil si tak vnitřní přehřátí. Vážil asi o polovinu více, než děti v jeho věku obvykle váží, a neustále přemýšlel, čimž se také uvolňuje teplo.
     Luděk byl vnímavý a bystrý, na ježka střižený. Brzy uměl klukům zapojit kytary. Vnášel do tvůrčí práce neklid a nepohodu svou neustálou přítomností ve zkušebně - studiu.
     Když se hrálo, zrzci se odvázali. Danek protřepával svoji váhu a Luděk metal zkušebnou kozelce.
     S panem Sýkorou jsme měli napsanou dohodu. Mohl kdykoli vypnout pojistky, jestliže by ho rušil zvuk velkého bubnu. Nahrávali jsme totiž často přes noc, to bylo nejlepší. Poprvé ten proud vypnul a už nezapnul, a my se v té absolutní černočerné tmě div nepozabíjeli. Nemělo to ideovou chybu.
     Občas došel pan Krahujec. Bydlel ve finském domku kousek vedle. Myslím, že pan Krahujec vykládal většinou jen jednu historku, a to historku směšnou, na kterou si dnes už nevzpomenu. Pronásledován manželkou, neustále se snažil svobodně pít.
     Navštěvoval nás i svazák odvedle z klubovny, ale neřekli jsme mu nic. Nechtěli jsme narušit jeho rovnoměrný vývoj.
     Písničky na zámečku natočené jsme umístnili na třetí produkt Rytmické mládeže. Se skromností sobě vlastní jsme kazetu s patnácti písničkami nazvali Rytmická mládež se baví. A podtitul zněl - Hrají a zpívají mladí pesimisté. Nějak tak to bylo.