Kdybych se narodil před sto lety v tomhle měste
u Larishů na zahradě trhal bych květy své nevěstě
moje nevěsta by byla dcera ševcova
z domů Kamíňských odněkud ze Lvova
kochal bych ji a piescil chyba la dwiesci
Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona
mluvila by polsky a trochu česky
pár slov německy a smála by se hezky
jednou za sto let zázrak se koná zázrak se koná
Kdybych se narodil před sto lety byl bych vazačem knih
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedum zlatek za to bral bych
měl bych krásnou ženu a tři děti zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti
celý dlhý život před sebou celé krásné dvacáte století
Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době
u Larischů na zahradě trhal bych květy, ma lásko, tobě
tramvaj by jezdila prěs řeku nahoru slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd
A večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká
bylo by léto tisíc devětsetdeset za domem by tekla řeka
vidím to jako dnes šťastného sebe, svou ženu a děti a těšínské nebe
ještě že člověk nikdy neví co ho čeká
