Už je to dávno
jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou
a sám se na ní učil hrát
jednu skladbu
pořád tu samou
Speedy Gonzales
dál slova neuměl
a bůhví co zpíval
i když tenkrát
jsem myslím rozuměl
i celá devátá třída
Té řeči zašlých
newyorkských nářečí
s žižkovskou falší
byl to přírodní muž
a talent na řeči
dělal reparát a hned za ním další
A pak nám zmizel
chtěl obeplou svět
pane jó moře!
do vrat měsíčních zatlouct svůj zlatý hřeb
a v ohni slunečním
na prášek shořet
A já věřím
že všechno dokázal
že byl za Jižním pólem
ani čárku bych z toho nesmazal
i když teď v hospodách
za prázdným stolem
Mluví dál
tím podivným nářečím
a zarývá prsty do stěny
tak jako kytka která už neléčí
tak jako oheň
co spolykal plameny
Už je to dávno
jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou
a sám se na ní učil hrát
jednu skladbu
pořád tu samou
Jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou
jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou
